Jak jsem potkal Borderku

Já už jsem vymyslel asi třicet pět začátků a různých úvodů, jak vám popsat mou cestu k Border Kolii, ale asi nejlepší bude začít asi právě takto.
 

Na začátku bylo oslepující, dechberoucí, zářivé světlo ktéré zaplňovalo horizont, veškerá existence se v tu chvíli tvořila, vznikaly galaxie, sluneční soustavy, planety, všechno bylo vším, i řekl si Bůh ...ne dělám si srandu...tak tahle ne...
OK tak se pokusím na ostro...bez předlohy

Do roku 2010 jsem neměl o Border Koliích ani šajnu (překlad: nic jsem o nich nevěděl). Jediný člověk, který o tomto plemenu hovořil skoro neustále, byla moje přítelkyně. Momentálně a zřejmě na vždy expřítelkyně. pozn. redaxe. Úsoudil jsem tedy z jejího náznaku projevu o toto plemeno, že bysme jen určité polemizování mohli převést v realitu...no taky už mě moc nebavilo se usmívat, jak jelito, při každé fotce štěňááááátka. Přítelkyně byla v tomto směru velice aktivní, kumonikovala s několika chovatelskými stanicemi, přečetla několik knih, několik desítek článků, zhlédla stovky hodin videí, vybrala kompletní vybavení (já to zaplatil) a na konec jsme doma měli malé černobílé štěně, fenku jménem Celsea od Knínické studánky. Jestli už jste dogooglili, tak budu pokračovat. 
  S toutou fenkou jsem prožil necelé čtyři roky a již ji zřejmě neuvidím. Ukázala mi, že tohle plemeno opravdu není pro každého. Již od počátku byla zřejmá vysoká ineligence. Její psychologické postupy a mozkové pochody...všechno byla hra a hrou bylo vše....... pokračování příště.